Když mi bylo 14, chtěl jsem mít svou přítelkyni.
Když mi bylo 16, tak jsem si ji konečně našel, ale nebyla dost vášnivá, a já chtěl bezpodmínečně vášnivou přítelkyni..
Když mi bylo 18, tak jsem ji konečně našel, byla sice vášnivá, ale zároveň byla i strašne citlivá, vztah s ní bylo docela drama, často se rozbrečela a občas dokonce vyhrožovala, ze se zabije. Tak jsem poznal,ze bych chtěl sebejistou přítelkyni.
Když mi bylo 21, tak jsem ji konečně našel, sice byla hodně sebejistá, ale i dost nudná. Nic ji nedokázalo rozhodit, byla tak nudná, že jsem se rozhodl najít si vzrušující prítelkyni.
Když mi bylo 24, tak jsem ji konečně našel, byla strašne vzrušující, ale nestíhal sem držet tempo s jejím životním stylem. Byla příliš impulsivní a neustále měnila okruh svých zájmů. Zpočátku mě to bavilo, ale časem jsem poznal, že náš vztah nemá žádnou budoucnost. Začal jsem tedy hledat cílevědomou přítelkyni.
Když mi bylo 28, tak jsem ji konečně našel, inteligentní, cílevědomou a oběma nohama na zemi, byla to moje kolegyně v práci, můj zástupce. Byla tak cílevědomá, že začala spát s mým šéfem, aby dostala moje místo.
Teď je mi přes 30, jsem starší a rozumnější a hledám přítelkyni s pořádnejma kozama.